ČERNÝ PETR

Michal Bojković (datum vzniku neznámé)

michal@divadlocernypetr.cz

Před nějakou dobou se dva „experimentátoři - amatéři“ rozhodli smíchat středočeskou esenci „krev a mlíko“ s výbušným kouzlem Balkánu. Výsledek byl neočekávaný… Moje první větší konflikty se společností začaly v pubertě. Poznamenán kritickým věkem jsem ničil morálku v divadelním souboru „V_____k“ a víc než hraní jsem se věnoval pubertálnímu poštuchování spolužaček (což vyvrcholilo pokusem o znásilnění jedné z nich) a poukazování na chybějící smysl (což vyvrcholilo fyzickým napadením jedné z vedoucích). Po nocích jsem přiváděl do varu davy jako DJ na školních diskotékách, a to nejen hudbou, ale hlavně „bonbónky“, které jsem děckám rozdával.

Začal jsem přemýšlet ekonomicky, věnoval jsem se lichvě a „podvojnému účetnictví“. Rozjel jsem systém: půjčíš si 500,- a vrátíš 1000,-. Navázal jsem kontakty se španělskou a anglickou mafií. Začal jsem získávat přístup ke státem vydávaným dokumentům. Nebyl pro mě problém opatřit si a zfalšovat maturitní vysvědčení, státnice, diplomy, tituly a profitovat z toho. Utržené peníze jsem investoval do „umění“. Podílel jsem se na originálním zpracování „snídaňového formátu“ – „Gothaj salam“, byl jsem spoluautorem několika hudebních videoklipů, muzikálu a pilotního dílu české verze seriálu „Beverly Hills 902 10“, pod názvem „Hovorčovická 902 10“.
Svědomí hryzalo a objevilo se „sociální cítění“. Začal jsem dělat se starými lidmi; dostal jsem se k nim do bytu, pozorně jim naslouchal, získal si jejich důvěru a pak jsem jim poradil, jak „nejlépe“ investovat celoživotní úspory. Když jsem si vydělal dost, zkoušel jsem působit na mladou generaci, předávat jim svoje zkušenosti a vychovat z nich prvotřídní kapsáře, dealery a go-go tanečnice. Z centra volného času Marie Montessori mě ale už po týdnu vyhodili. Asi se jim nelíbilo moje osobité pojetí montessoriovského hesla: „Pomoz mi, abych (si) to udělal sám.“ Pochopil jsem, že na ulici často slova nestačí, a tak jsem se učil komunikovat rukama. Zjistil jsem, že není až tak důležité, co rukama ukazujete, ale spíš co v nich držíte.

Tou dobou už byla ČR v EU a já začal spolupracovat s mafií z východu, pomáhal jsem převaděčům a uprchlice jsem seznamoval s tím, jak „to“ chodí u nás. Po nějaké době jsem měl dost všech těch tun pašované chalvy, ošátkovaných žen, citátů z Koránu a ujišťování čečenských otců ve stylu: „Moj sin nět těrorist…!!!“ Rozhodl jsem se pro něco jemnějšího, působil jsem jako utěšovatel zoufalých, sociálně potřebných (a ke všemu svolných) žen v jednom azylovém domě. Dlouho jsem nevydržel komplikující se vztahy a nízké zisky, a skončil jsem u kalichu vína a balíčku hostií. Chtěl jsem se napravit u husitských bratří, ale ani příjímání podobojí, ani jejich nekonečná trpělivost mě nedokázala zastavit před pobuřováním „kacířskými“ otázkami typu: „Proč trojice a ne kvaternita?“ Odešel jsem a obnovil spolupráci s anglickou mafií.

Když jsem se chystal vybílit jedno brandýské „elektro“, potkal jsem velmi důležitého člověka, který pracoval v místní zastavárně. Měl přezdívku „Croco“. Byl to on, kdo mě zatáhl do spolku, se kterým jsme pak celé dvě sezóny vykrádali místní chatky. Celou tu bandu vedl záhadný týpek, kterého nikdo pořádně neviděl, přezdívaný „Chatař“. Staral jsem se o technickou stránku věci, aby všechno šlapalo a kryl jsem ostatním záda. Po nějaké době jsme došli k závěru, že bude lepší, když se přiznáme k tomu, co jsme udělali a naší činnost zveřejníme.

„Croco“ mi pak sehnal jednu bokovku, měla to být jednorázová akce – „prachy na ruku“. Měl jsem pomáhat někomu, kdo si říkal „Černý Petr“. Měl jsem odstranit všechno, co by jemu a jeho lidem překáželo v akci a technicky zabezpečit jejich činnost. „Černý Petr“ a jeho kumpáni se nebojí použít jakékoliv donucovací prostředky, aby přiměli lidi, aby dělali, to co oni chtějí. Tahle zločinecká banda si mě bez lítosti podmanila, a jak už to u podobných klanů bývá, nedovolila mi (pod pohrůžkou fyzické likvidace) odejít. Takže pro ně musím pracovat. Povolávají mě do akce, když je potřeba, aby někdo zazpíval, a aby všechno hrálo. Dělám a zpracovávám pro ně odposlechy a zvukové záznamy, které používají k dosahování svých cílů. Někdy mě vysílají přímo do akce. Mám na starosti cizí mafiány, pouliční živly a nejvyšší politiky.

martin@divadlocernypetr.cz

Občas dělám, že k nim nepatřím. Ale většinou jsem rád že mezi ty blázny patřím. Někdy mi dají něco zahrát a někdy jim stačí, že je poslouchám a občas jim do toho pustím nějaký zvuk. 

Jestli chcete o mne něco vědět tak zkuste gůgl nebo tohle:
http://bibbub441.blogspot.com
http://picasaweb.google.com/crocous
http://mariehruba.blogspot.com
http://groups.google.cz/group/soft-vandry
http://www.youtube.com/user/MrCrocous

Další členové Barbora Kotková a Zdeněk Štindl ještě nemají vytvořené profily...

VŠICHNI PĚKNĚ POHROMADĚ

DĚKUJEME A ZDRAVÍME

Kamil Vašica – stránky, profilové fotografie

Ondřej Skála – logo Černý Petr

Zdeněk Tvrdík – úprava hudby pro představení Šíleně nastydlá princezna

BRANALDI – výroba kulis pro představení „Roman a Jana“

Divadelní soubor při T. J. Sokol Lázně Toušeň – spřátelený divadelní soubor z Lázní Toušeně

DS Nová generace při DS při T. J. Sokol Lázně Toušeň – spřátelený divadelní soubor pražských konzervatoristů